ZDRAVÍME VŠECHNY,
KTEŘÍ VĚŘÍ V ŽIVOT, I KDYŽ JEHO ZÁTĚŽ NĚKDY STAHUJE KE DNU.
Obnovujeme zdroje a proud života
SE VŠEMI A PRO VŠECHNY, KTEŘÍ TO POTŘEBUJÍ.
Jak jít dál, když život člověka zastaví? Jak zvládnout něco, co se zvládnout nedá? Jak bojovat ve stavu vyčerpání, nepřekonatelné únavy a hluboké bolesti? Hledáme odpovědi na otázky, které odpovědi nemají. A přece se o to snažíme, každý sám za sebe tak, jak nás vede proud života. A také společně, v myšlenkách, ve slovech, sdílením zkušeností. Sbíráme ryzí příběhy i ryze faktické informace na cestu k uzdravení. Jsme na jedné lodi. A přece má každý z nás svou vlastní cestu, kterou musí projít…
Na cestě k uzdravení je každá podpora nedocenitelná.
KAŽDÉ SLOVO MŮŽE ZMĚNIT OSUD. KAŽDÝ PŘÍSPĚVEK SE POČÍTÁ.
Něco pro dobrou věc
Jsme neochvějným hlasem těch, kteří se příliš chvějí na to, aby se dostali z nitra vlastního zoufalství. Křičíme za ty, kteří se choulí v tichu vlastní neschopnosti, nemoci a nezdraví. Jsme hlasem laskavosti, útěchy a podpory. Máme zkušenosti, a tím i pochopení pro všemožné osobní zážitky, závratné zákruty, hluboká a temná zákoutí lidského života, lidské příběhy v celé své pestrosti.
Zdaleka nejde jen o neúnosně nákladné miliónové léčby, které se bohužel nemusejí dostat každému a které si pochopitelně většina z nás nemůže dovolit zaplatit z vlastního. Onkologická léčba je náročná i časově, a tak se onkologický pacient nezřídka dostává do situace silné finanční tísně, kdy vyčerpal své rezervy, ale ještě se nestihl uzdravit, tedy zůstává neschopný vydělávat. Onkologický pacient zpravidla nečelí jen vážné nemoci, životní nejistotě, stresu, tělesným i psychickým omezením, ale základním existenčním problémům. Když chybí funkční rodinné zázemí, faktická podpora nejbližších, situace je o to tíživější. Když je člověk sám, o to těžší je pro něho dobrat se nějaké podpory. I proto vznikla ONKOPLAVBA. Má reálně pomáhat, podporovat na cestě k uzdravení každému, do to potřebuje.
Většina onkologických pacientů nemá sílu na sdílení svých těžkostí, je to pochopitelné. To neznamená, že mají adekvátní sociální zázemí a péči, že jim nechybí skutečná hmotná podpora, že by se jim nehodilo záchranné lano. Právě záchranné lano tímto nabízíme.
Díky, že jste tady s námi.
Pochopení, nebo alespoň snaha o pochopení. To je způsob, jak může pomoct každý, jak si vzájemně můžeme pomáhat v jakékoliv situaci. ONKO PLAVBA je příležitost pochopit, co zažívají lidé, kteří se s vážnou diagnózou rázem ocitli tam, kde nikdo z nás nechce být. A přece tam někteří jsou, chtě-nechtě musí čelit těm největším strašákům a nejistotám. Musí nějak proplout, v moři nejistoty protkané lékařskými vyšetřeními, prognózami, diagnózami, čekáním na další a další výsledky. A zátěž v podobě permanentních nákladů, (ne)překvapivých výdajů, byrokracie a nároků kladených bez ohledu na to, že je člověk reálně neschopný, stále narůstá.
Onkologie měří čas jinak. Všednodennost dostává nový rozměr. Dny zaplavuje směs pocitů, myšlenek a prožitků neuchopitelných slovy. A přece nemáme nic jiného. V ruce nemáme nic. A přece máme možnost pohladit se, obejmout a poklepat si po ramenou. Můžeme se vzájemně podpořit, povzbudit, motivovat i zklidnit, povznést nad všechna trápení. I pochmurné dny mohou projasnit milé pozdravy, příběhy a zprávy. Kéž postřehy z onkoplavby pomohou zvládat i ty těžké životní chvíle s větší lehkostí.
V těch nejzuřivějších bouřích temnota zahaluje, že maják světla vždycky někde je. Dřív nebo později se nakonec vyčasí!