Pochopení, nebo alespoň snaha o pochopení. To je způsob, jak může pomoct každý, jak si vzájemně můžeme pomáhat v jakékoliv situaci. ONKO PLAVBA je příležitost pochopit, co zažívají lidé, kteří se s vážnou diagnózou rázem ocitli tam, kde nikdo z nás nechce být. A přece tam někteří jsou, chtě-nechtě musí čelit těm největším strašákům a nejistotám. Musí nějak proplout, v moři nejistoty protkané lékařskými vyšetřeními, prognózami, diagnózami, čekáním na další a další výsledky. A zátěž v podobě permanentních nákladů, (ne)překvapivých výdajů, byrokracie a nároků kladených bez ohledu na to, že je člověk reálně neschopný, stále narůstá.

Onkologie měří čas jinak. Všednodennost dostává nový rozměr. Dny zaplavuje směs pocitů, myšlenek a prožitků neuchopitelných slovy. A přece nemáme nic jiného. V ruce nemáme nic. A přece máme možnost pohladit se, obejmout a poklepat si po ramenou. Můžeme se vzájemně podpořit. Kéž by naše příběhy, postřehy a zprávy z onkoplavby pomohly zvládat i ty těžké životní chvíle s větší lehkostí.

V těch nejzuřivějších bouřích temnota zahaluje, že maják světla vždycky někde je. Dřív nebo později se nakonec vyčasí!

VRŽENI NA PALUBU ONKOLOGIE? NÁVRAT ZPÁTKY DO ŽIVOTA? PŘÍBĚHY A ZPRÁVY POSTŘEHY Z CESTY K UZDRAVENÍ ROZCESTNÍK POMOCI CO A JAK? K.O.BOX ZÁCHRANNÉ LANO

Vážná nemoc člověka zastaví, uvrhne ho do chaosu pocitů a myšlenek. Člověk se ocitne na palubě onkologie jako Alenka v Říši divů. Přestože má tisíce vjemů a nutkání, nějaké, mnohdy nemalé informace, zkušenosti a zážitky zvenčí, rázem je ztracený v absolutním neznámu. Můžeme si nějak představovat, jaké to je mít rakovinu. Až když to skutečně zažijeme, teprve máme šanci poznat, jaké to je.

Všechno je jinak a neplatí nic z toho, co bylo dřív samozřejmostí. Aktivace sil a všemožné snahy bojovat se mísí se stavy totální rezignace a neschopnosti jakkoli pokračovat. Jisté je jen to, že tohle je jen začátek. Přestože člověka k diagnóze přivádí těžké potíže, vyčerpání a bolest, na dohled je jen to, že bude hůř. Co teď? Co bude? To nikdo neví.

Nejistota je druhé jméno lodi plující po řece Styx, kam se nastupuje dveřmi onkologie. Tady mizí všechny malichernosti, každodennosti dostávají nový význam. Teď nejde o nic jiného než o život. To platí bez výjimky pro všechny. Všichni tady jsme na jedné lodi, brzy to poznají i nováčci. Za strach se netřeba stydět, tady si člověk nemusí na nic hrát. Život se tak rázem stává ryzejší a čistší. Cesta k uzdravení právě začala. Každý má tu svou, po které musí sám projít. Nikdo se za člověka nemůže uzdravit. A přece v tom sami! Stačí se rozhlédnout kolem. Každý pacient onkologie se snaží proplout touto zkušeností zpátky do života. Každý hledá směr, v sobě i kolem sebe, často marně. Každý na onkologii více či méně tápe. Hledá odpovědi, ptá se více či méně nahlas, kde odbočil špatně a kudy vede ta správná cesta k uzdravení.

Vážná nemoc vždy ubírá na síle. A přestože léčba zpravidla míří do různých oblastí těla a jako nemoc často se postupně dostává hlouběji a dál, zásadním nedostatkem sil trpí i psychika. Klobouk dolů před těmi, kteří dokážou proplout onkologií a vrátit se zpátky do života s lehkostí a radostí. Tato plavba totiž člověka vždycky nějak poznamená a zasáhne. Někoho dřív, dalšího později.

Těžké chvíle však paradoxně, pro neznalé až překvapivě nenastávají jen s onko diagnózou, s těžkými prognózami, ale i s těmi dobrými. Další zkoušky po překonání nepřekonatelných překážek na sebe nenechají čekat. Přicházejí tehdy, kdy se člověk dostane z onkologie ven. Už není na jedné lodi s těmi, kteří mu rozumění a bezmezně ho chápou, protože jsou na tom stejně.

Člověk má rázem plavat běžným životem, jakoby se nic nestalo. Nikdo se nezajímá, že je vyčerpaný, zmatený, traumatizovaný. Nikdo se neptá, zda umí plavat. Výsledky jsou dobré, má se radovat, ale o zdraví nikdo nemluví. Pacient se z onkologie dostává ven, ale zůstává pacientem. Je teď pacient onkologie v remisi. Cesta k uzdravení přestává ztrácet svůj význam. Má být po všem, ale není. Právě zažité zkušenosti a příběhy z onkologie to dokládají. A tak se člověk se všemi těmi zážitky, pocity, myšlenkami a zmatky v mnoha případech dostává z onkologie na psychiatrii. Má být ten, kdo to zvládl. Jak vysvětlit, že ne tak úplně, že ten návrat zpátky do života nezvládá?